Mou životní cestou vždycky bylo, je a bude karate. Ano, jsem karatistka už od svých 5 let. Stále aktivní závodník, rozhodčí a nyní především trenérka malých karatistů. Ke karate mě přivedl taťka, který založil náš klub. Tahle cesta mi do života dala nespočet věcí. Především pokoru, disciplínu, zdravý vztah k sobě samé a lásku k procesu. Je toho samozřejmě více, ale to až někdy příště.

Potom jsem i učitelka na základní škole. Učím tělocvik a zeměpis. Pedagogickou zkušenost jsem si nemohla odpustit. Vystudovala jsem bakaláře na pedagogické fakultě na Technické univerzitě v Liberci. K dětem jsem měla vždy blízko a troufnu si říct, že to dělám trošku jinak.

Jsem milovník zaneprázdněných dnů, ale na druhou stranu se dokážu rozvalit na gauč, užívat si klidu a nicnedělání. Třeba s knížkou nebo u filmu. Miluji pohyb, otužování v jakékoliv podobě, saunu a seberozvojové knihy. Mám ráda hluboké rozhovory o čemkoliv. Pokud jde o vzdělávání sebe sama, dělám to po malých krůčcích vlastně každý den. Řídím se tím, že pokud se člověk přestane učit, umírá. A vlastně miluju i hudbu a tanec. Často si i zpívám, dokonce i doma do mikrofonu. Je ale dobře, že zrovna toto se odehrává pouze doma 😄.

Vnímám, že nalezení rovnováhy mezi osobním životem a prací je nekončící výzvou.

Že zapomínáme prožívat krásné malé momenty.

Že musíme tohle, tamto a ještě támhleto a mezitím ubíhají dny v týdny a týdny v měsíce.

A nebo ta skvělá fráze: Až bude někdy čas, tak...

Abychom žili život vědomě.

Abychom se těšili na další dny.

Abychom se na sebe do zrcadla dívali se sebeúctou a vzali svůj život zase pevně do svých rukou.

Chci lidem (svým klientům) pomoci najít řešení, které bude pro ně samotné tou nejideálnější variantou.

Chci, aby cítili stabilitu a sílu nejen v sobě, ale i ve svém okolí.

Chci, aby věděli, že můžou.